Střední školy v zahraničí - zkušenosti studentů

Dobrý den!
Už je to pět měsíců, co jsem díky vaší agentuře odjel do Francie a začal žít nový život v novém světě. Na začátku byla nejistota, obavy a sny. Dnes se raduji z nesmírné spokojenosti, nezávislosti a splněných snů! Nikdy jsem si nemyslel, že se člověk a jeho pohled na svět můžou natolik změnit za tak krátkou dobu.
Dnes už si neumím představit, že bych žil jinak než "a la francaise" a chci ve Francii zůstat a vystudovat práva. Když jsem přijel, měl jsem problémy dorozumět se a můj český přízvuk byl často terčem posměchu, ale během pěti měsíců jsem udělal neuvěřitelný pokrok, ve třídě patřím mezi nejlepší a Francouzi ve mne nepoznají cizince. Za moje školní výsledky jsem dostal možnost složit si francouzskou maturitu a podívat se do měst jako je Paříž, Strasbourg nebo Lyon.
Moje francouzská rodinka je prostě úžasná! Plně mne nahrazují moji pravou rodinu a považují mě za jejich vlastního syna. Dokonce se mnou stráví dva týdny letních prázdnin v česku a vezmou mě s sebou k moři.
Ale nejdůležitější jsou pro mě moji přátele, kteří mně nejvíc pomohli zvyknout si na nový způsob života a přestat myslet na vše, co se vztahuje k mému českému "světu".
Často se říká, že jsou Francouzi egocentričtí, nepřívětivý a dokonce xenofobní. Já bych chtěl tento nesmysl vyvrátit a myslím, že to co jsem napsal, je dostatečný důkaz toho, že jde pouze o klišé.
To vše díky Vám! Merci!
Tonda Sobek , rok na střední škole ve Francii

Ukázka deníku českého studenta na Long Bay College, NZ:
Asi v říjnu předminulého roku jsem se domluvil s rodiči na tom, že bych chtěl odjet. Dali jsme se tedy do hledání nějaké dobré, spolehlivé agentury, která by mi cestu zajistila. A hned poté, co jsme ji vybrali mě čekal nelehký úkol – vybrat zemi, kam odjedu. Protože hlavním programem bylo ragby a angličtina, do úvahy připadaly pouze Austrálie, Nový Zéland, JAR nebo Anglie. Nakonec ale jasně zvítězil Nový Zéland. Za přijatelnou cenu jsem tam měl prakticky o všechno skvěle postaráno, mohl jsem si vybrat školu podle libosti – nabídli mi 4 školy, kde se hraje dobře ragby……

Den 2. – rodina
Přivítala mě starší, milá paní a okamžitě mě začala provádět po domě. Dům je super. Můj pokoj je ve spodním patře zatímco celá rodina spí nahoře. Mám tak vlastně celé patro i s koupelnou jenom pro sebe. Další, kdo mě přišel přivítat byl Paul, 18ti letý syn. Tichý, studijní typ. Jinak ale v pohodě cápek. Pak přišel Max. 17. let. Uvítal mě se slovy: „Jestli máš rád ragby, tak to jsi u toho pravého. Věděl jsem, že jsem tady na správným místě. Okamžitě mě představil svým kámošům a kámoškám, který seděli u televize v dolejším patře a čuměli na Borata (a pak že jsme v Čechách pozadu. Já Borata viděl už v říjnu HEHEE). Všichni byli hrozně milí.

Den 66 – Cesta
Asi v 10 hodin jsme sedli do auta a jeli směrem na výlet. Troy, Bruno a Estan jeli s náma. Cesta byla dlouhá a klikatá. Bylo to hrozný. Naštěstí jsme ale po 5 hodinách nekonečný jízdy zakotvili v jednom malým plážovým městečku zvajícím se Whangarnata. Bylo to tam krásný – sluníčko, písek, moře, holky, muzika, obchůdky, krávy, fast fůdy – no prostě všechno, co může 16ti letý cápek chtít. Bydleli jsme v hezkým hotýlku uprostřed města. My kluci jsme měli jeden pokoj a rodiče druhej na druhý straně hotelu. Prima

„Myslím, že cesta na nový Zéland je pro mě neuvěřitelně cenným zážitkem, díky kterému jsem se dokázal zlepšit jak v ragby, tak i v angličtině. Můžu to všem vřele doporučit. Dalo mi to hrozně moc.“
Tadeáš Marek, Long Bay College, Auckland

Dobrý den,
tak jsem se rozhodl že vám napíši jak to tu se mnou je. Rodina je úžasná, mám šestnáctiletého bratra který sice nikam nechodí, takže ven chodím bez něj, ale jinak je fajn a je milej. Navíc hraje na basovou kytaru a já si tu nedávno koupil kytaru takže teď hrajeme spolu. Donna, host mum, je hrozně hodná, všechno mi vysvětluje, pomáhá mi a je to ok. Tatík Peter je takovej vtipálek, který má sice rodinu, zdá se, pevně v rukou, ale je taky hrozně hodnej a je takovej ráznej. Jejich pes Homer je hrozný střevo a je s ním sranda. Ve škole jsou všichni hrozně milí, znám už snad třetinu lidí, tolik, že nemám šanci zapamatovat si jejich jména. Většině lidí rozumím v pohodě, někdo mi občas musí něco zopakovat, ale některým holkám ve škole nerozumím i když kvůli mně mluví pomalu jak jen to jde. Mám svůj vlastní pokoj, svůj počítač, koupelnu a pracovnu. Donna je navíc doma a tak i vaří a vaří výborně, takže se tu mám jako král.
Mějte se hezky,
Matěj Moravec, rok na střední škole,USA

Dobrý den Naďo,
píšu vám ze Stillwateru. Moje host rodina je výborná, máma je šíleně hodná a jejich dcera je stejně stará jak já, takže mě zapojuje do všech věcí, jako např. fotbal atd. Škola je výborná, vybrala jsem si marketing, general business, angličtinu a francouzštinu. První tři dny byl pro mě problém něco říct v angličtině, rozuměla jsem všemu, ale nějak jsem se nemohla vymáčknout, ale teďka už je všechno v pořádku a nemám s angličtinou vůbec žádný problém. Na letišti mě čekala rodina a koordinátorka, která organizuje příští víkend seznamovací meeting pro všechny studenty z různých zemí, kteří jsou v Oklahomě. Jinak je tu krásné počasí, něco okolo 30 stupňů. Mějte se krásně.
Markéta Černá, rok na střední škole v USA, Stillwater